Slow vs fast fashion a co na to second handy?
Second hand, jak překlad názvu "z druhé ruky" napovídá, je obchod s oblečením, které už před vámi někdo vlastnil. Což ani tak docela nemusí znamenat i příliš nosil. Asi si všichni vzpomínáme na dětství nebo mládí, kdy byl second hand taková podivná ztuchlá tmavá díra s věšáky plnými zcela nahodilých kousků svršků připomínajících spíš panoptikum než módu. Hromada neforemných kobercoidních kabátů, podivně barevných blůz pro vaší prababice a zoufale opraných triček se zničeným potiskem, která by za to nestála ani jako nová. Ano, na taková místa jsem ani já nepáchla a pokud, tak omylem.
Dnešní realita už je ale dost jiná. Sekáče už nejsou ta mýtická hrůza pro chudé, ale nakupují v nich lidé s vyššími příjmy, kteří chtějí něco extra za málo peněz, nebo jen hledají nějaké opravdu krásné historické kousky uděvů a látek. Second hand se v dnešní době stává butikem pro fanoušky kvalitní módy a levných nákupů a shopaholiky vůbec. Second handy už nečpí neskutečným puchem, zboží je precizně srovnané na věšácích, roztříděné, vydezinfikované a v dobrém stavu. Samotné prodejny často i vypadají jako hezké butiky. Jak se tohle vlastně stalo?
Obnošeného oblečení je dnes totiž spousta, vyloženě nepřeberná kvanta, která se tvoří po celém světě. Módní řetězce tlačí na rychlý obrat zboží, každý rok je v módě něco jiného. Každý rok tak vyhazují tisíce lidí ze skříně tašky oblečení, které je v zásadě v pořádku, málo nošené, ale už nevyhovuje trendům, nebo už jeho majitele prostě opadlo to nadšení z nákupu. O tomto globálním problému hovoříme jako o fast fashion (rychlé módě), která je velmi neekologická a dokonce značně neetická. Oblečení vyrábějí vykořisťovaní dělníci ve východních zemích za pár korun a prodává se v drahých buticích za tisíce. Aby ho někdo vzal jednou na sebe a pak hodil do koše. Výroba látek na tyto kousky stojí energii, zdroje, materiál i další levnou pracovní sílu.
Jde o fenomén, který ještě před pár stoletími vůbec neexistoval. Oblečení bylo velmi drahé - jak látky, tak výroba. Šilo se na míru či po málo kouscích. Každé aty měly nesmírnou cenu a předávali se z generace na generaci. To ale skončilo s příchodem průmyslové revoluce. První obchodní domy, které prodávaly mimojiné i oblečení, se objevily teprve v polovině 19. století. A zahájily tak postupný nástup trendu fast fashion, který mění módu co sezónu. A tak zatímco před 300 lety byste podědily společenské šaty po ženách v rodině a jehlou a nití je samy upravily na vlastní postavu, dnes si prostě koupíte nové na každý další ples.
Obrat oděvů je dnes tedy nesmírně velký, mnoho oblečení končí na skládkách, kde se hlavně umělá vlákna téměř nerozkládají. Naštěstí pro naše životní prostředí se ale i poměrně velká část tohoto vyhozeného oblečení díky sběrných kontejnerům a třídířnám dostává znovu do oběhu. A tak vznikl to, čemu dnes říkáme second hand. Oblečení už se jen nedědí, ale je ho tolik, že je možné s ním obchodovat stejně jako s každou další komodinou, potažmo tříděným odpadem a vznikají tak už nejen jednotlivé krámky, ale celé sítě prodejců, kteří toto zboží znovu za nižší cenu nabízejí.
Second handy tak částečně přispívají k současné snaze o rozšíření trendu slow fashion (pomalé módy), která se vrací do časů, kdy se oblečení dědilo, vyspravovávalo, zapošívalo, bylo kvalitně vyrobené a sloužilo tak velmi dlouho a to aniž by podléhalo módním trendům. Nicméně ne tak úplně, neboť jde jednoduše o byznys s vyřazeným oblečením často právě od lidí nebo i firem, které vyznávají spíše trend fast fashion a neohlížejí se ani na etiku svého podnikání, ani na kladný vztah k životnímu prostředí, ve kterém ale bohužel všichni musíme žít.
Tak jako tak, je to ale jedna z cest, která brzdí problémy spojené s neuvěřitelným a stále rostoucím odpadem textilního průmyslu, který zamořuje planetu... Čili i vy to tak můžete brát - je-li vám nákupování v second handech příjemnou loveckou zábavou, věřte, že trochu přispíváte i k lepšímu životu nás všech :)
