Luxusní oblečení ze sekáče - mýtus nebo realita?
Spousta lidí musí po prohlédnutí příspěvků blogerek na téma "nákupy v sekáči" nabýt dojmu, že je to místo, kde seženou pravý kostýmek Chanel za dvacetikorunu během dvou minut. Neříkám, že by se mi to nelíbilo :D Second handy mají opravdu tu výhodu, že značka v mnohých nehraje roli a cena je často dána typem zboží, ne jeho původem nebo stavem. Ale je to opravdu tak růžové s tím, že tu najdete top kousky za pár korun? Nebo je to marný boj s opranými hadry bez výsledku? Pokusím se zde shrnout vlastní zkušenosti a snad to zjistíme!
Značkové zboží v second handu?
Second hand je směsí všeho možného vyřazeného oblečení a ačkoli bývá dovážené ze západu, platí stejná kritéria jako u nás - na ty nejluxusnější značky nemá peníze každý. Většinu šatníku valné většiny lidí tvoří prostě "obyčejné značky". Takže ano, najít přepychové oblečení samozřejmě jde, ale košilí Burberry bude v second handu řádově méně, než těch z HM nebo Primarku. Další problém je, že vyřazené oblečení je jistě i ve vašem případě obvykle spíše to, co máte doma už dobře tři roky nebo i déle. A než se vše roztřídí, vydezinfikuje a převeze k nám může uplynout další podstatná doba. Pokud se tedy potkáte s dobrou značkou, můžete mít ale problém s tím, že daná věc je z nějaké kolekce z osmdesátek a její vzhled je tak šílený, že ani vy nejste takový blázen, že byste jen kvůli cedulce tohle nosili.
Jen za tvrdou práci odměna
Jak jsem si přečetla v jednom fóru: "Některé holky si snad představují, že přijdou do sekáče a ony na ně ty značkové věci budou snad mávat, nebo co?!" To přesně vystihuje problém second handů. Někteří lidé se nechají obloudit představou luxusního zboží za pár korun, jenže si neuvědomí, že takové zboží je schované někde v tunách i zcela nevkusných opraných trik a kostýmků po vaší prababičce, kterými se musíte hodiny probírat, abyste narazili na poklad. Je to fuška! Ve velkém second handu můžete snadno strávit hodiny otáčením ramínek bez úspěchu. Takže pokud není něco na místě, je to závist k lidem, kteří v second handu něco skvělého našli - vykoupili to totiž často intenzivní detektivní prací. Sekáče jsou zlatý důl jen pro trpělivé lidi, které to baví a tráví tím spoustu času. Pokud mezi ně nepatříte, s kašmírovým svetrem za dvacku nepočítejte.
Pro pobavení - toto je halenka Christian Dior, kterou jsem našla v Profi sekáči. Hodně retro hrůza, ale je to Dior... :D
Úspěch nikdy nebyl zadarmo
Některé second handy zase ve značkovém zboží vycítily příležitost a na obnošené oblečení světových značek se začaly specializovat. To ale znamená, že buď kupují zboží prvotřídní kvality, které je dražší, nebo ho sice kupují levně v jiných hrabárnách pro živnostníky, ale uvědomují si jeho cenu... A pokud si koncový prodejce hodnotu zboží uvědomuje (a jakože obvykle ano a velmi dobře), pořídíte sice luxusní věci výrazně levněji, než kolik byla jejich neskutečně přemrštěná původní cena, ale rozhodně nebudou za pár šupů. Svetřík? Jistě, ale místo pár korun bude stát několik stovek a nový nebude. Navíc nemusí být ve vaší velikosti, žádané barvě - nabídka je prostě omezená na jednotlivé kusy. Je tak otázka, zda vám nevyjde nastejno koupit nový od značky vnímané jako horší, ale mít možnost výběru, nebo obnošený za stejnou cenu, ale s tím, že se budete moct okatě chlubit s jeho cedulkou... Takových second handů dnes přibývá, ať už se specializují na módu spíše 80. let jako 1981 v Praze nebo Retrokomnata v Brně, či na módu ještě starší jako Skoro Coco v Praze (výborný zdroj luxusních obleků pro pány...).
Čili ano, v second handech je značkové zboží, ale velmi záleží na tom, co to znamená pro vás. Někdo je unešený z Vero mody nebo Topshopu a jiný by si představoval, že najde kostýmek Chanel, blůzu Dior, pásek Dolce a perfektní Levisky. Obnošený značkový kousek ani nemusí znamenat hodiny hrabání, ale potom bude také náležitě finančně ohodnocený... Takže? Je to jen na vás, jak s tím naložíte.
