Plus-sized nebo oversized: kde jsou hranice módního průmyslu?

Stálo to sice desítky sebevražd a rozšíření více druhů poruch příjmu potravy, ale s uspokojením dnes můžeme říct, že si módní průmysl konečně uvědomil, že žena není jen prsatý kůl s vystupujícími žebry. Kromě prototypně krásných blondýn tvaru přesýpacích hodin se na mola začínají dostávat i orlí nosy, pihy, odstávající uši a mimo jiné už i kypré tvary. A tomu jsem tleskala - vyložená revoluce! Konečně bude ta mediální "krása" odrážet větší část populace než 5 %. Protože krásní můžete být bez ohledu na věk nebo fyzické atributy. Tleskala... Alespoň dokud ty kypré tvary nezačaly z mola přetékat.

Když je jedno horší než druhé aneb módní průmysl v praxi... (zdroj)

Příchod fenoménu plus size modelek bylo něco neskutečného. Když se v médiích objevily první zprávy o tom, že některé značky začaly na mola pouštět ženy velikostí 40-42, byla jsem zcela uhranuta. Své pohnutky vysvětlovaly bojem s nezdravě hubenými modelkami, které často kvůli svému povolání podstupují zcela drastické diety, či přímo hladovky vedoucí až k poruchám příjmu potravy. To je samozřejmě spojeno s dobrovolnou destrukcí vlastního organismu a špatnou psychikou nejen dotyčných modelek, ale následně i všech dívek, které se na ně příliš často dívají v časopisech.

Kdo nezažil, těžko pochopí. V pubertě se asi mnoho z nás nějakým způsobem muselo vypořádat se změnami vlastního těla. Rostly jsme, ale také nabíraly kila. Prsa nám buď vyrostla moc, nebo málo. Obličej plný beďarů, chlupaté nohy a začátek utrácení za všelijaké přípravky na holení a čištění pleti. A když vám pak vaši pitomí pubertální spolužáci párkrát řekli, že jste tlustá jako prase, protože jste měla prostě povolené břicho, bylo vymalováno. Znám opravdu krásné holky, které kvůli tomuhle dodnes nedokážou od druhých přijmout chválu svého vzhledu... A to je pár kroků od katastrofy.

Krok celosvětových společností zařadit do koloritu módy i "skutečné" tvary a dívky kypřejší, než velikost S byl tak ohromný. Daly všem dívkám najevo, že číslo na váze není odrazem jejich krásy. Což samozřejmě nebylo ostatně nikdy dřív nic jiného než pravda, která se jen neříkala v televizi. Nemusí být žádná z nás špejle, aby nás někdo miloval, abychom byly atraktivní. To ví každý rozumný člověk! Rázem se tak rozšířila hnutí podporující zdravé mínění o vlastním těle, která nabádala ke zdravé sebelásce drobných nedokonalostí, které nás v ničem neomezují. Tedy k přijetí sebe takového, jaký jsem. Protože jedině člověk psychicky zdravý, může být také skutečně šťastný a zdravý fyzicky.

To všechno bylo skvělé. Dokud se z myšlenky plus sized modelek nestala okatá reklama na cukrovku a vysoký krevní tlak. Během děsivě krátké doby se všude na internetu vyrojily amatérské modelky-blogerky, které spíš než ženu připomínaly velrybu vyvrženou na souš, a to bych tu velrybu ještě urážela. Nejsem žádná špejle a ty holky měly stehno široké jako čtyři moje! Hrdě ale prohlašovaly, že se rozhodly konečně po letech trápení přijmout se takové, jaké jsou... Tak objemné, že jejich klouby budou ve třiceti nepoužitelné a inzulin si začnou píchat tak ve dvaceti, pokud ne dřív.

V té chvíli jsem musela praštit hlavou o stůl. Módní průmysl má totiž očividně talent na to vyhnat cokoli do extrému. Nejdřív propagoval anorexii a teď se pro změnu rozhodl, že by mohl zkusit holky zabíjet podobně rychle pizzou a hranolkami. Gratuluju... Pokud není na mole holka velikosti XS, bude to XL. Normální ženy jako já, které obvykle vystačí s M, asi budou do smrti ty hnusné nezajímavé obludy. Ale že se divím, příliš normální věci prostě neprodávají...

Budu upřímná, nezávidím těm holkám. Ani těm hubeným, ani těm tlustým. Část svého života jsem přičuchla k oběma pólům. Připadat si ve všem tlustá, nebo se zase děsit toho, že mám nožky jak hůlčičky a plochý hrudník, to není ani jedno veselé. A co teprve, když jste holka, které váha ukazuje 170. Shodit pár kilo je pro vás extrémní odpírání a i když to srazíte na 100, pořád budete pěkně oplácaný kus baby. Ne, já těm holkám nezávidím a nechci, aby měly dojem, že jejich život skončil jenom proto, že jim příliš zachutnal Mekáč. Jenže já ani nechci, aby měly pocit, že v tom Mekáči započly život nový.

Přijmout se taková, jaká jsem? Jistě, dívat se na sebe jen s odporem je ostatně k ničemu. K čemu je mi ale vědět, že jsem jak sud, a ztratit veškerou motivaci s tím něco dělat? No tak, nikdo se nenarodil tlustý, všichni to víme a řekne vám to každý doktor. Moje kamarádka bojovala se svou váhou už od mala a na vině taky nebylo nic jiného než špatná strava... co naplat, že chodila na tělocvik a měla docela ráda cestování. To s vámi po bagetě s majonézou zapitou kolou ani nehne. Za hodinu běhu spálíte sotva jednu tyčinku Snickers! A ani já se nenarodila s povoleným břichem, ale co bych chtěla, když už tu zase sedím několik hodin u facebooku na zadku? Obě to víme a obě se nevzdáváme.

Jakmile se vykašlu na zdravé jídlo, jakmile přestanu měsíc trochu sportovat, hned mám problém. Zažívací potíže, úrazy, po schodech nechodím, ale plazím se. Funím jako čuně při sebemenší námaze a každou chvíli mě někdo něco tahá a bolí. Kdybych navíc k tomu měla ještě tak 100 kilo, mám pocit, že už bych nutně musela ležet ve špitále buď s rakovinou tlustého střeva nebo infarktem. Kamarádka to neměla jinak a v pubertě se už musela radila s doktory o stavu svých kloubů.

Co vám mám povídat? Byly doby, kdy jsem se neměla moc ráda. Dnes však pyšně říkám, že i přes své nedokonalosti jsem přijala sama sebe, své tělo a naučila se, že jsem krásná. To ano. Ale nikdy jsem nerezignovala na to, že to může být lepší, než je. Jsem líná a dobře to vím! Pro své tělo bych měla dělat víc. Ovšem nedopustila bych, že se takhle zanedbám. Proto mě ty přetékající holky v údajně odvážných reklamách tak štvou. Dřív nám pořád ukazovaly, jak je v pořádku nejíst. Teď nám podstrkují, že je v pořádku být chodící reklamou na smrt z monstrózní obezity. Že takhle se můžeme přijmout a spokojeně žít... Jistě, i tlustá holka může být krásná a může nosit lecjaké oblečení, ale na stará kolena budu na léčbu všech jejích chorob, kterým si naběhla vatříc, přispívat i ze svých daní.

Přeju všem dívkám a ženám, aby se nemusely trápit svým vzhledem. Proto mě baví móda, protože hledám cesty jak každého obléknout tak, že se do sebe zamiluje. Přeju každé ženě, aby byla krásná a vypadala dobře i s kily navíc. Protože to jde a za širší boky a větší hrudník se nemusí nikdo stydět! Naopak. Ale odmítám podporovat modelky, které mají velikost 48 a přes lem podprsenky jim přetéká několik kil tuku a tváří se, že je to zcela v pořádku a má to tak být. Mějte se rády holky, neprobrečte život u zrcadla. Nikdo vám za to nestojí! Ale nenechte si od nikoho namluvit, že pro sebe nemůžete udělat něco dobrého navíc. A už vůbec si nenechte namluvit, že být obézní nebo podvyživená je v pořádku.

Tak co myslíte? Budou někdy v módě taky takové holky jako na obrázku? ... Takové ty normální holky? (zdroj)