K zamyšlení: jak se pálí luxusní značky
Když se vám doma nahromadí oblečení, které už prostě nenosíte, co uděláte? Dáte ho do pytlů, odvezete na místní charitu, do dětského domova, nemocnice, dáte do sběrného kontejneru na textil, zkusíte prodat na vinted? To by tak asi leckoho logicky napadlo. Ale co si myslíte, že dělají s neprodaným oblečením komerční řetězce? Hlavně si nemyslete, že to samé co vy...
Když v dnešní době vstoupíte do obchodu první, co vás opravdu praští do obličeje je množství... množství oblečení na jedné jediné pobočce. Kila, tuny oblečení. A na mnoha pobočkách je najdete i za půl roku ve výprodeji. Takže i kdyby to vážně vypadalo, že všechny obchody v jednom jediném příměstském obchodním domě opravdu všechno prodají, realita je taková, že NE. Mnoho z neprodaného oblečení možná dokonce ani nevidíme - bývá vyřazeno před výprodejem, hodí se někam dozadu do skladu. Ostatně pokud nakupujete v sekáčích, je vám jasné, že vše, co se poslední den výprodeje neprodá třeba takový Textile house asi znovu do oběhu nepošle. Přitom jsou toho opravdu pytle!
Jistě - mnoho společností se okatě chlubí tím, že zboží pak dodávají charitám. I společnosti jako HM jsou tím známé, Textile house jako second hand se třeba chlubí tím, že oblečení dává ke zpracování do oděvních škol. Ale kolik z celkového množství neprodaného oblečení to je?
V minulém roce spálil společnost HM v elektrárně u Stockholmu 14 tun oblečení - proti 400 000 tunám odpadu, který se tam spálí za necelý rok, to není nic (01). Ale je to 14 tun věcí, které možná mohl někdo nosit. (Na druhou stranu má oblečení výhřevnost hnědého uhlí...) HM se ohání tím, že oblečení nesplňovalo limity na obsahy některých látek, proto je pálí - což bylo popřeno nezávislými testy (02). To už je ovšem beztak problém toho, že selhává dodavatelský řetězec společnosti a ona si neumí ohlídat, co nakupuje.
Společnost Burberry, která produkuje oblečení, kabelky a parfémy s luxusním puncem spálila jen loni zboží za téměř tři desítky milionů liber (v přepočtu asi 821 milionů korun) (03). Důvod? Ochrana značky. Zdaleka není ani jedinou luxusní značkou, která své neprodané výrobky likviduje (04) - v podezření jsou třeba hodinky značek Cartier a Montblanc. Například ale americká značka Old Navy, která je součástí korporátu značky GAP má trochu jiný přístup - oblečení vyhazuje do směsných kontejnerů znehodnocené. Vše neprodané poničí například jednoduchým rostřižením a vyhodí. Vše pak končí na skládce, kde to bude beze změny ležet desítky let, pokud se vůbec rozloží.
Shelbi je americká blogerka a youtuberka - ve videu ukazuje výsledek své výpravy do nitra kontejnerů za obchody Old Navy a všechno oblečení, které vyhodili a zničili. Jediné, co v celém pytli oblečení našla použitelné a nezničené byla tužka na oči... Zbytek nebylo možné po záměrném zničení ani darovat charitě, leda rozstříhat na hadry.
Jestli vám to příjde šílené? Ano. Svůj důvod to ale má. Luxusní značky nechtějí své zboží zlevnit, protože tím by ztratilo punc luxusu - stalo by se mnohem dostupnějším pro každého. To není luxus... Ani značky jako HM nemají až takový zájem na tom, aby jejich zákazníci věděli, že se jejich oblečení mohou za půl roku koupit v sekáči za zlomek ceny. Minimálně ne všechno a minimálně ne "prémiové" kolekce. Pokud se toto začne jakékoli značce dít ve velkém, přichází dál o tržby. Řešení je tak snadné - všechno vzít a zničit.
To bohužel ukazuje jediné. Luxusní je to, čeho je málo. Málo je toho proto, že výroba je náročná, často ruční a jsou používány drahé a kvalitní materiály, které jsou dostupné v omezené míře. Pokud by zboží značek jako Burberry bylo skutečně luxusní, nebude se prodávat v buticích po celém světě a těžko bude mít výrazné přebytky. Možná jde o zjednodušenou logiku, což nepopírám, ale košile ušitá krejčím na míru přímo pro mě v jediném kusu je z tohoto hlediska mnohem luxusnější a i kvalitnější kousek za mnohem méně nasazenou cenu.
Oblečení je prostě na trhu příliš! A i přes spalování části produkce jsou všechny zmíněné značky stále ve výrazném plusu. Značky se prostě perou o výnosy a všechno je dovoleno. Co s tím můžeme dělat my? Ano, nic moc. Ale minimálně se můžeme o své oblečení starat, opravovat ho, opravdu nosit a nekupovat si nic jenom proto, že to stojí "jenom pade!". Ostatně v ne zrovna supr, ale poučném rozhovoru si to můžete poslechnout na DVTV (05).
