Proč nenakupovat v sekáči? aneb druhá strana mince
Ráda propaguju sekáče, protože jsou skvělým nástrojem, jak se za pár kaček slušně obléct a metaforicky řečeno "ušetřit kus lesa". Ale návštěvy sekáčů z poslední doby, přehled jejich zákazníků a těch pár vzácných komentářů z poslední doby zde, které nebyly jen reklamní spamy, mě donutily opět znovu zapřemýšlet - tentokrát nahlas - nad tím, kolik negativního sekáče mimo jiné přinášejí a jak se tomu efektivně vyhnout.
Oblečení z druhé ruky je vnímáno jeho uživateli veskrze pozitivně. Vynecháme-li těch pár citlivek, které mají dojem, že nové z obchodu je dokonale hygienicky čisté a nošené rozhodně ne, v zásadě budou lidé jmenovat jen pozitiva. Nošením secondhandového oblečení pomáháme bránit závalu skládek odpadem, vytváříme fajn pracovní místa pro spoustu lidí, nenakupujeme ve fast-fashion obchodech a nepodporujeme tak bídnou práci, která vydírá obyvatele jihovýchodní Asie. No... anebo taky ne?
Je vážně sekáč tak enviro-friendly a etickou alternativou pro naše nákupy? Střídmým pohledem je jasné, že v mnoha ohledech kupodivu moc ne a můžeme si za to samozřejmě zase my sami. A v jakých?
Podporují plýtvání
Když je oblečení levné, motivuje nás to k nakoupení více kusů, než bychom reálně potřebovali. Když je opravdu hodně levné, tak je situace násobně horší. Chozením do sekáčů jsem si uvědomila, že mnoho lidí tam nechodí proto, aby ušetřili za oblečení, ale aby si za stejný obnos mohli nakoupit oblečení víc. Z výprodejů se pak šinou ženské obtěžkané plnými IKEA taškami, které logicky nikdy nestihnou unosit. A hadry nakonec stejně skončí za měsíc na skládce, protože to už si zajdou nakoupit nové... S tričkem za desetikorunu nemusíte zkrátka ani prát.
Vytváří špatně placenou práci
Sekáče vytváří jen opravdu zlomek pracovních míst oproti tomu, kolik pravděpodobně potřebují všechny třídírny a další závody, kde se oblečení zpracovává. Ale jaké práce? Prodavačka na dlouhé směny, která jen pořád rovná rozházené hadry za stovku na hodinu? Pokud to není váš životní koníček a nezaložili jste si malý krámek z lásky, tak pracujete pro sekáče s více pobočkami s nepříjemným šéfem nad hlavou, který tlačí na efektivitu za málo peněz a to není žádný dream-job. Jediné pozitivní jsou ty sekáče, které zaměstnávají na těchto pozicích lidi hendikepované nebo s jiným sociálním znevýhodněním a umožňují začleňování těch na pracovním trhu jinak neúspěšných (bezdomovců nebo úspěšně abstinujících narkomanů apod. - v Praze i regionech takových sekáčů najdete naštěstí víc než prstů ruky).
Nijak nepodporují etickou výrobu a smysluplný přístup k módě
Nákupem tun fast fashion kusů v sekáči se mnoho lidí nijak nenaučí a ani není motivováno k nákupu oblečení, které pochází z etických výrob, podporuje slušně placenou práci domácích lidí a je vyrobeno kvalitněji, tudíž dlouho vydrží a šetří přírodní zdroje. Naopak ceny v sekáčích mě nutí i v běžných obchodech spíš pohrdat dražšími věcmi a jen pomalu se učím, že někdy i cena může znamenat kvalita. (Pokud si nevybíráte zase jen fast fashion.) A většina lidí u nás stále nekouká po ničem jiném, než ceně.
Podporují překupnictví a všechny jeho mínusy
Přeprodej oblečení jen rozbíhá další nepříjemný kolotoč vytvářející další emise skleníkových plynů - oblečení se k nám vozí z Británie, Ameriky, Německa... urazí stovky kilometrů do třídíren a z nich pak do obchodů nákladními loděmi a kamiony. Celé kolečko distribuce, které už jednou absolvovalo ho čeká zase znovu. Umožní to ho nevyhodit, což za to nakonec v zásadě stojí, ale dlouhá přeprava z dalekých zemí původu není zrovna to nejlepší řešení, i když nám přináší ten "luxus" cizích značek. Což často nakonec znamená jen levné oděvy z té nejhorší kategorie...
Co teď s tím? Sekáče mají mnoho pozitiv, ale i za nimi se často skrývá jen další podpora konzumu ve velkém. Učte se proto i věci ze sekáče brát za správný konec - starat se o ně, kupovat jich jen tolik, kolik budete skutečně nosit, a nebojte se občas do oblečení investovat. Sekáče nám ušetří spoustu peněz, za které si pak můžeme koupit oblečení kvalitní a dražší, za to od malých domácích výrobců!
Nestaňte se tím člověkem, který každý měsíc domů přitáhne dvě IKEA tašky hadrů. Buďte zodpovědní i tam, kde jeden kus oděvu stojí pouhých deset korun.
