Povánoční výprodeje - přehlídka českého nevkusu
Koukám tak na zprávy a najednou oblíbená před-novoroční reportáž na téma "šílení Češi v povánočních výprodejích". Lidi nakupují před Vánoci, lidi nakupují po Vánocích... a my, co všechno už máme a zbytek nepotřebujeme, pak musíme chodit do práce přes ta přervaná vydýchaná obchodní centra, co nám developeři postavili přímo nad stanicí metra. Radost, opravdu. Ale co mě v té reportáži zarazilo víc - co ti lidé vlastně kupují!
O elektronice asi netřeba mluvit tady, ale pokud si chcete koupit ZARUČENĚ zlevněný kávovar a notebook, tak si, prosím, otevřete Heureka, vyhledejte daný model a úplně dole na stránce najdete vývoj cen u prodejců během celého roku. Tam si můžete snadno ověřit, zda je produkt opravdu zlevněný, nebo stojí stejně, co před půl rokem... A teď k té módě.
Někdo z vedení Bibloo se tam chlubil, že jen za tenhle den odbaví tak 1500 zásilek, protože mají výprodej zimní kolekce. Říkám si, co jako prodávají, že odejde tolik krámů za jeden blbý den? Tak jsem si Bibloo otevřela a málem začala hlasitě brečet. Povánoční výprodeje jsou v případě e-shopů opravdu výspa české módy. To, co tam je nejprodávanějším produktem, je obvykle mor českých ulic a v tomhle případě to bylo opravdu pohádkové pokoukání. Hned na první stránce zlevněných produktů totiž kralují Guess, Calvin a Levi v takových prodevedeních, že byste blili.
Může mi prosím někdo vysvětlit, jak si může svéprávná dospělá osoba obléct tohle a myslet si, že vypadá dobře? Nedej bože, že vypadá "bohatě"...
Opravdu se na trhu neprodávají lepší hadry? Tohle fakt jen dokazuje, že kupovat si značkové oblečení má hodně daleko k tomu "mít styl". Vezmu si tričko s tisícem nalepených kamínků ve stylu "je mi třináct a miluju poníky", přehodím péřovkou, nandám sešmajdaný kecky a rázem jsem šik ženská. To určitě... leda ve snu. Zbytek nemá cenu komentovat a to tu nemám ani ukázky triček od Guess.
Samozřejmě je k mání i verze "obleč se jako vesnický kolotočář z úsvitu devadesátek". To taky dost frčí, jsem si tak všimla. Za triko Versace přitom můžete dát klidně i tři litry. A to se přece vyplatí. Vrchol byl, když i trochu slušné tričko Levi s květy (alias, hurá, není tam jen logo) má barvy jak triko od vašeho nejbližšího vietnamského trhovce. Za 600 jako když najdeš, opravdu.
Pamatuju, jak mi jednou mamina z dobré vůle a jakéhosi pohnutí koupila od Guess mikinu. Asi si taky myslela, že mě tím značkovým uhrane. Krom toho, že jsem v tom vypadala jak debil a nosila to spíš z povinosti, z toho po dvou měsících opadaly téměř všechny ty nalepené kamínky a že jich tam bylo. Takže ne, s tímhle hadrem si zdaleka nekoupíte kvalitu!
Zcela podobný problém mám s novou značkou Napapijri, která totálně zaplavila pražské metro. Prodává naprosto nevkusné oblečení "jakože norské kvality" (a ústředí má "překvapivě" v Itálii) a přesto z nějakého důvodu se jí podařilo lidem vnutit představu, že je "in". Protože ty příšerné kusy hadrů opravdu někdo nosí... Pár jedinců pod třicet jsem už viděla. A já upřímně doufám, že jenom proto, že jim to jejich zoufalí rodiče koupili na Vánoce za trest úplně stejně jako mně. Ale vážně, buď jsem divná, nebo absolutně nevím, co za přidanou hodnotu dostanu při koupi těhle hadrů níže oproti triku ze sekáče. Jo, budou mě stát o osm kilo víc.
Bibloo tímto tedy můžu pogratulovat ke skvělému marketingu - přesně ví, co jeho zákazníci chtějí. Vypadat "jakože na to mám" a zároveň utratit pětikilo za tričko, které je hnusné až běda. A vás ostatní prosím, nechoďte na povánoční výprodeje a raději otevřete vaši přetékající skříň a pořádně si ji prohlédněte. Svět opravdu nepotřebuje být zaplavený další tunou nekvalitního oblečení, které si dvakrát oblečete a vyhodíte, protože vám třeba i dojde, že v tom vypadáte jak levná štětka z E55.
