Jak ušetřit... a neutrácet za kraviny
Tuhle mi youtube zase doporučilo nějaké video. A ačkoli se snažím na některá doporučení vůbec neklikat, aby mi pak nevyskakovaly další kupy hovadin špatných i na prokrastinaci, tentokrát jsem podlehla. "Nejhůře utracené peníze" pro mě ostatně zní jako hodně exotický titulek, protože takové peníze já vlastně neznám... :D A jestli mě při sledování něco napadlo, tak možná ta anglická hláška "everything wrong with this". Jestli může youtuber, který má necelých 400 tisíc odběratelů a malou firmu (= žádný milionářský příjem, spíš dost průměrný) rozfrcat za jediný rok tolik peněz úplně zbytečně, tak to potěš kolik asi takových lidí s menšími příjmy má úplně stejný problém! Ale jak ho teda řešit?
Já třeba tenhle problém nemám. Jasně - stejně jako autorka videa bych tu mohla básnit na úvod o tom, z jak úsporné rodiny pocházím atd. Jenže ono ne. Moje vlastní máti je schopná vyhodit i za spodní prádlo 4x tolik co já a cena při nákupu potravin v supermarketech se u nás třeba neřešila nikdy nijak. A přesto jsem holka, co nakupuje v sekáčích a vyžije za 6-7 litrů měsíčně se vším všudy a nepřipadá jí, že by si musela odpírat. Tak třeba mám čím inspirovat...
Nepiju kafe... a tvrdej
... a pokud ho pít chcete, kupte si aeropress/frenchpress, mlýnek a vařte si ho sami. Jako každé jiné jídlo, dostanete ke kafi z kavárny alespoň dvojnásob přirážku za to, že vám ho někdo udělá. A jelikož námaha na výrobu jednoho hrnku je půl prdu, možná prostě přestaňte být líní a naučte se používat horkou vodu. Dobré kafe se dá dneska koupit i v lokálních pražírnách a i to sojové mléko si můžete koupit v Kauflandu. Výrobní cena vašeho kafe bude i pak zlomek ceny toho ze Starbucks. Ostatně já bych si kafe ze Starbucks třeba dala, ale 150 korun mě stojí jídlo na jeden CELÝ den! A z jednoho kafe můj roztažený žaludek celý den fakt nevyžije.
A co teda piju? Čaj... a u toho moc dobře vím, že cena vůbec neodráží kvalitu a záleží výhradně na dodavateli a jeho filozofii, kolik to bude stát a jaký čaj bude. Oxalis vám prodá levné lístky bez chuti s chemickým aromatem v hezké krabičce za majlant. Twinnings vás nikdy nepodvede, lístky jsou kvalitní a aroma přírodní. Cena naprosto srovnatelná! A velmi podobné je to i s alkoholem - u vína to platí téměř 100%. Nejde o cenu, jde o to, jestli víte, co vám chutná, znáte výrobce a máte dobré doporučení.
Nemám nafukovací kuchyň
Kuchyňské roboty, speciální nádobí, pomůcky, špachtle, formy v padesáti tvarech... moje kuchyně je malá a vejde se do ní jen to, co opravdu využívám k vaření. Těsto uhnětu v ruce za dvě minuty. Peču pro dva, nejsem fabrika - tak na co robot! Hrnce potřebuju reálně maximálně tři. Jsme dva, tak proč bych měla mít víc talířů, než čtyři (protože +2 návštěva). Zkrátka před nákupem čehokoli si udělejte tolik čárek, kolikrát jste danou věc nutně potřebovali během roku. I deset čárek je málo na nákup! O blbostech jako domácí pekárny a mufinovače, když máte troubu, nebo stroj na párky v rohlíku a popcorn... nemá cenu cokoli psát. Naprosto nejhorší jsou zkrátka produkty, které umí něco, co umí běžné nádobí. Odšťavňovač na citrusy? Vymačkáte rukou... Smoothie maker? A tyčák jako doma nemáš? Rýžovar? No, rýže se dá normálně vařit v hrnci s poklicí, pusť si prostě tutoriál na youtube, když to neumíš.
A když si chci přeci jen něco koupit? Tuhle jsem si řekla, že nutně potřebuju formu na kulatý koláč (i když mám tři pekáče), ale předem jsem věděla, že jsem líná péct a že ji moc nevyužiju... tak jsem si na Mall.cz našla formu za 200, protože na sváteční pečení nic supermoderního a drahého fakt nepotřebuju. Prostě proč si kupovat mixér za 10 litrů, když se dá pořídit za 8 stovek a ty stejně děláš krémové polévky a smoothies jednou za měsíc? Já nevím, řekněte to youtuberům.
Pečlivě vybírám oblečení
Za A nekupuju téměř žádné oblečení online a když, tak jedině trička a to ještě po kontrole tabulek velikostí a přeměření. A věřte mi, že znám dost lidí, kteří nákupu online hořce litovali, ačkoli se hodně snažili zkoumat fotky produkty a kontrolovali velikost. Jak to nemáš v ruce, nevíš prostě, co to je! Za B prohlížím materiály a už na první dotek vím tak na 80%, zda daná věc vydrží, bude žmolkatět apod. Nechce to ani moc cviku, jen vám musí někdo ty dobré věci ukázat. Některé jste možná ani nikdy neviděli, v krámech teď moc nebývají...
Za C, když chci něco na pár událostí, nebo vím, že to vlastně budu nosit jen příležitostně, tak to nekupuju nové (nebo jen ve slevě), případně si to někde půjčím. Počet kusů oblečení, které si někdo koupí a vezme jednu na sebe, vyfotí se na insta storku a zahodí se na západě neúměrně zvyšuje. A každý nenošený kus oblečení jsou peníze v kanále.
Značka mě nezajímá
Spousta lidí má pořád pocit, že známá značka znamená lepší produkt, ale známá značka znamená často pouze dobrý marketing. Lidé mají zvlášť dnes tendenci věci používat dost málo, a tak nejsou ani schopni kvalitu objektivně zhodnotit. Navíc spousta lidí obhajuje nákup předraženého značkového výrobku lepší kvalitou jenom proto, že nemají srovnání s jinými výrobky, nebo se prostě bojí sami sobě přiznat, že ten nákup byla hovadina a vyhodili peníze.
Kvalitu výrobku často můžete v mnoha případech posoudit pohledem a vyzkoušením na prodejně. A příklad z praxe - pánev Tescoma za 1500 s dlouhosáhou brožurou o tom, jak je úžasná, má nepřilnavý povrch, na který můžete používat i kovové špachtle... za dva roky vaření na ní už neusmažím ani vajíčka, jak lepí. Takže stejný výsledek, jakého jsem dosáhla s pánví z Tesca za 200. A na ani jednu z nich jsem si kovové nádobí netroufla ani dát. S oblečením je to bohužel úplně stejné. Nezáleží na značce, záleží na tom, jaký je to materiál.
Nepoužívám make-up... téměř
Kadeřník? Jednou za půl roka zastřihnout konečky. Jakmile se rozhodnete pro barvu, ničíte si vlasy a musíte to stále udržovat. U dlouhých vlasů to stojí tisíce měsíčně, pokud budete chodit do salónu místo ohnutí se nad vanou. Do toho prostě nechcete jít! A make-up... sorry, ale mám pleť v pořádku a nemusím si ji ničit obtahováním lícních kostí. Jasně, baví mě barvičky, rtěnky, ale nejsem blázen. V létě obecně nosíme líčení málo, v zimě používá každý pár osvědčených kusů na denní líčení, které je den co den téměř stejné, a večerní líčení potřebujete párkrát do roka. Tak na co mít doma lodní kufr s kosmetikou?
Když už milujete líčení, tak ale rozhodně nenakupujte velké palety. Jasně, je to super kůl mít oční stíny všech barev duhy, ale asi vám ani nemusím říkat, že dva téměř identické odstíny sotva budete rozlišovat a že zelené oči asi nebudete nosit moc často, že? Paletky jsou jenom způsob prodejců, jak nám vnutit něco navíc, co vůbec nepotřebujeme pod záminkou luxusu nebo "celistvosti" produktu. Kupujte si líčení ideálně po kusech a čtěte recenze, ať nenaletíte na produkty se slabým pigmentem nebo nepříjemné k pleti. Dodnes ostatně vzpomínám na jeden test voděodolných řasenek, z nichž se nejméně rozpíjela ta nejlevnější...
Umím si to sehnat "jinak"
... a hlavně nepotřebuju všechno hned. Teda jo, dost často musí být všechno okamžitě hotové a u mých nohou, ale když jde o peníze, měřím dvakrát. Když nemám co číst, zajdu omrknout knihobudky. Vždycky je tam nějaká klasika i novinka, kterou ještě neznám. Pak existuje taky taková úžasná věc, které se říká knihovna, a stojí max pár stovek ročně... Čtení zadara. Když chci vidět nový film, počkám pár měsíců a pak si ho stáhnu. Pirát, ale v kině je stejně hrozný smrad a kravál. Když chci v mobilu nějakou hustou appku či program v počítači, najdu si tu, která je podobná originálu, ale zdarma. Ověřím si, jestli daný sotfware používám a teprve pak se rozhodnu pro nákup lepšího originálu. A proč bych si třeba kupovala permici do fitka, když stačí nazout boty a jít si zadarmo zaběhat na louku? A sprchu "s barem" mám pak doma, díky.
Mám priority
Peníze jsou potřeba, ale pokud platíte měsíčně 15 litrů za nájem malého bytu, možná by bylo fajn se zamyslet nad tím, zda není dobrý nápad přestat si kupovat za zbylé peníze kraviny a ušetřené raději vrazit do nějaké hypotéky. Ve výsledku budete mít v peněžence stejné nic, ale budete mít nemovistost, ve které máte vaše peníze uložené. Takže jste vydělali. Spousta lidí vám řekne, že barák za ušetřenou tisícovku měsíčně nepořídí. Jasně, že ne. Ale která banka vám dá hypotéku na 100 % ceny nemovistosti? A pokud, jak dlouho to pak chcete splácet? Do důchodu?
Pokud se vám zdá, že máte život na prd, a tak si alespoň "děláte radost" nákupem "drobností" jako nového oblečení každý týden, kafíčky za stovku, dortíčky a cigárky... možná je tahle krátkodobá a povrchní "radost" přesně ten důvod, proč je váš život na prd. Ostatně hmotné statky jsou jedna věc, ale prachy vám funkční manželství, milující rodiče a hodné děti fakt nekoupí. Takže ne, opravdu nedávám k Vánocům příbuzným nové televize a auta, a ne, svému muži nekupuju na každé výročí drahé vouchery, šperky a parfémy za tisíce. Prostě si dáme růži a jdem na dobré jídlo - a přesto to zatím na rozvod nevypadá.
A nejdůležitější na závěr - jezdím sockou/chodím a naučila jsem se vařit. To první mě nezabilo a NE, NEJSEM VÍC NEMOCNÁ! (A kdyby, týden doma je levnější než platit několik táců za opravy auta a benzín.) To druhé je zoufale jednoduché, a jestli vám to nejde, jste jen líní. Dneska najdete návod na každou blbost na youtube, tak používejte alespoň to, když už ne kuchařku. V životě by mě nenapadlo si pravidelně nechat vozit jídlo z restaurací nebo jezdit taxíkem. Do téhle věci jsem v životě nenasedla v rodině máme taxikáře dva! :D
V čem je teda to tajemství? Asi umím prostě počítat... Kolikrát jsem loni pekla? Jednou měsíčně? Takže nový plech nepotřebuju... Kolikrát jsem šla loni na ples? Jednou? Tak to asi nepotřebuju nové lodičky... Kolik seriálů jsem loni viděla? Tři, čtyři... pět? Tak to nebude dost na nákup Netflixu... Chci se naučit malovat? Chci, ale nemám moc čas, takže na to sotva sáhnu. Fajn, tak si koupím pouze pár základních barev v papírnictví a jeden štětec a ne prémiovou uměleckou sadu za dva litry.
Můžete si říct, že kdo nemá moc peněz, ani je utrácet nemůže. Proto jsem tak "levná"... Opak je pravdou, nikdy jsem jako dítě nezažila, že by byl napjatý rodinný rozpočet. Zato kamarádi, jejichž rodiny žili od výplaty k výplatě, protože zdaleka nedolezli na průměrnou mzdu, měli prachy na chlast, nové botasky a značkovou čepici s plochým kšiltem vždycky. I kdybych dneska vyhrála v loterii, nekoupila bych si nic navíc. Vím to téměř jistě. Za jedinou věc bych připlatila - potraviny. Drahý zrající sýry, žlutý melouny, losos a cherry rajčata denně na stole, úplně to vidím v živých barvách :D
Já nevim, jsem fakt tak divná, nebo na tom není nic těžkého? Kromě překonání toho úchylného rauše, který se dostaví, když si pořídíte něco nového... Což je ovšem nemoc. Neříkám, že mě nebaví nakupování a mám ráda, když si můžu udělat radost. Ale radost mě hodně rychle přejde, když si koupím nové šaty a pak je mám celý rok ve skříni. Naopak se dostaví výčitky, hodně výčitek. A to nechceš! Takže prostě jen začněte používat základní matiku při nákupech. Hned to půjde mnohem lépe.
